Fyzika

KAPITOLA 1. ELEKTROMAGNETISMUS
3. Jednotlivé silocáry udávají smer vektoru ~E, nikoliv jeho velikost. Ukazuje se však, že
velikost intenzity v ruzných místech prostoru je úmerná poctu zakreslených silocar, protínajících
jednotkovou plochu vedenou kolmo na smer silocar. Napr. v rezu S1
je |~E | asi 1,5 krát vetší než v rezu S2.
Elektrostatické pole vytvorené soustavou náboju. Elektrický dipól.
Makroskopické elektrostatické pole je obvykle vytvoreno náboji spojite rozloženými na krivkách
(napr. na hranách), plochách (napr. na povrchu vodicu) nebo v objemu. Spojite rozložené
náboje charakterizují tyto veliciny:
a) Lineární hustota elektrického náboje _ ; definice: _ = dQ
dl [_ ] = C•m−1;
b) Plošná hustota el. náboje _; definice: _ = dQ
dS [_] = C•m−2
c) Objemová hustota elektrického náboje %; definice: % = dQ
dV [%] = C•m−3.
Jako príklad uvedeme výpocet intenzity pole elektrického dipólu.
Elektrický dipól Elektrický dipól je útvar sestávající ze dvou stejne velkých náboju opacné
polarity, tj. z náboju Q > 0, −Q, které jsou ve vzdálenosti l
Po stránce elektrické je el. dipól charakterizován vektorovou velicinou nazvanou moment
elektrického dipólu, která se oznacuje ~p a která je definována vztahem ~p = Q~l. Zde ~l je
vektor o délce l orientovaný od −Q ku Q. Poznamenejme, že i soustava elektrických
náboju rozložených obecne v prostoru ohranicené oblasti, jejíž celkový elektrický náboj je nulový,
tj. pro niž platí
P
Q = 0, vytvárí v dosti velké vzdálenosti elektrické pole shodné s polem
elektrického dipólu o jistém elektrickém dipólovém momentu ~p, tj. chová se jako elektrický
dipól. Takto je rozložen elektrický náboj napr. v nekterých molekulách. Tyto molekuly, které
se chovají po stránce elektrické jako elektrické dipóly, se nazývají polární molekuly. Vytvárejí
elektrické pole, i když jsou neutrální. Platí [p] = C•m.